Černíkovice

Roku 1376 uvádí se jako pán nad Černíkovicemi Kolda ze Žampachu, ale jakým způsobem obec nabyl, není známo. Léta 1407 a 1415 připomíná se jiný Kolda ze Žampachu. V Červenci roku 1441 byly Černíkovice obléhány Jetřichem z Miletínka, neboť Kolda působil jako škůdce zemského zřízení.

Po třech týdnech byly Černíkovice dobyty. Roku 1457 se Černíkovic zmocnilo vojsko Jiřího z Poděbrad i s jinými hrady je pobořilo a byly připojeny k panství Jiřího z Poděbrad. Po jeho smrti připadla obec jeho synovi Bočkovi z Kunštátu, po něm je zdědil roku 1491 jeho starší bratr Jindřich z Munsenberka. Ten veškeré své statky prodal roku 1495 Vilémovi z Perštejna.

Dalším držitelem byl Arnošt Falckrabě na Rýně. Ten postoupil Černíkovice a okolní vsi roku 1558 Matyáši Dobšovi z Olbramovic. V tento čas byla postavena tvrz na místě, kde dnes stojí zámek.

Od roku 1572 odkázal zboží černíkovské, které obsahovalo mimo tvrz Černíkovice vsi Domašín, Třebešov, tvrz pustou Ostrov, ves Hrošku a v Újezdě „dva člověky“, paní Barboře Trčkové z Bibrštejna. Od roku 1585 zdědil po ní statky její manžel Jetřich starší ze Žerotína, který je roku 1592 odkázal své druhé ženě Lidmile z Kolowrat. Ta působila na panství asi do roku 1606. Po ní byla majetnicí Černíkovic pověstná Majdaléna Trčková z Lobkovic. Byla velmi krutá, utiskovala poddané, byla lakomá a nelidská. Měla přezdívku „Tlustá Manda“.

Po její smrti zdědil Černíkovice syn Erdman Trčka z Lípy, který byl roku 1634 v Chebu spolu s Waldštejnem zavražděn. Jen několik měsíců měl tyto statky v držení jeho otec. Ten je odkázal své neteři Maxmiliáně Trčkové z Harrachu, která je držela opět jen krátce. Po skončení Trčkovského procesu připadly jejich statky císaři Ferdinandu II., který je věnoval roku 1636 Jindřichu Krafftovi z Lammersdorfu. Panství obsahovalo rytířské sídlo Černíkovice, Domašín, Třebešov, Byzhradec, Hrošku, Roudný a 7 vesnic od opočenského panství. Krafft dal postavit nový kostel „Na vinici“ u lesa nad Černíkovicemi, kde stojí dodnes. Bylo to roku 1652. Z rodu Krafftů se vystřídalo 7 synů, dcer i manželky. Poslední Lidmila Františka z Lobkovic prodala panství se všemi vesnicemi roku 1676 Františku Karlovi Kolowratu z Libštejnských, pánu na Rychnově za 108.500,- fl.uh a od té doby jsou Černíkovice trvale spjaty s Rychnovem.

Zde se vystřídalo několik pánů : Norbert Leopold, František Karel, František Josef otec, František Josef syn, nejvyšší purkrabí Království českého. I jeho syn Antonín Libštejnský z Kolowrat byl hejtmanem měst pražských, zemským komisařem a později nejvyšším purkrabím v Čechách.

Byl horlivým buditelem řeči a historie české, zakladatelem vlasteneckého muzea. Věnoval pozornost průmyslu a rolnictví.Působil na státním ministerstvu ve Vídni. Českému muzeu zanechal 35.000 knih. Po něm byly Pražské Příkopy nazvány třídou Kolowratskou.

Nástupcem se stal Hanuš Karel Kolowrat z Kolowratských. To už se psal rok 1861. Po něm se ujal panství Teodor Kolowrat z Kolowratských 1872 - 1875, dále Zdeněk Kolowrat Kolowratský, dědičný člen panské sněmovny, dramatický spisovatel, zemřel raněn mrtvicí při honu r. 1892. Ovdovělá hraběnka byla nucena se o panství soudit s příbuzným hrabětem Leopoldem z Kolowrat. Soud dopadl ve prospěch nejstaršího syna Bohuslava z Kolowrat r. 1901. Byl dědičným členem panské sněmovny za vlády císaře Františka Josefa I., výtečným hudebníkem a skladatelem, poslancem na sněmu Království českého. Hrabě Bohuslav Kolowrat zemřel 1934 a panství převzal jeho bratr Zdeněk a pak dále Hanuš Kolowrat. Po dobu okupace byla na velkostatek i na celé Kolowratské panství dosazena nucená správa.

V říjnu 1934 byl velkostatek předán do rukou oddílu SS. Po válce přechází statek do rukou Kolowratů, majitelem je opět Hanuš Kolowrat. V roce 1948 je velkostatek znárodněn. V roce 1990 požádal pan hrabě Kryštof Jaroslav Kolowrat Krakowský o navrácení majetku a tento majetek je vrácen ač značně zdevastován. Po úmrtí Kryštofa Kolowrata v roce 1999 dědí majetek jeho syn Jan Egon Kolowrat Krakowský.