Zderaz

Druhý zápis z roku 1972: „jméno Zderaz je utvořeno přivlastňovací příponou – je z osobního jména Zderad, znamená Zderadův (dvůr) opsáno z místopisu království Českého.“ Kde, ve kterém místě, ležel pravděpodobně zemanský dvůr zmíněného Zderada, se neví. Podle zatím nepotvrzených názorů by to mohlo být v místech u vodojemu nad Zderazí.

Pan František Pulda napsal o vývoji osídlení našeho kraje toto: „Podle dosavadních názorů se před velkou kolonizací ve 13. století zastavil starší vývoj osídlení našeho kraje u severních břehů horní Novohradky (Doubravice, Bučina). V rozporu s tím však zaznamenal Podlažický nekrolog v nejstarší vrstvě svých zemřelých (tj. po roce 1160) překvapivě tak výrazná jména jako Sderad, velmož (comes) Perarc a patrně o něco později i svého klášterníka Kutru (Cutra, pater noster), takže nemůže být pochybností, že to byly osobnosti, které daly jména nebo byly přímo zakladateli prvních osad na jih od horního toku Novohradky – Zderaze, Perálce a Kutřína.

Tyto malé sady získal pravděpodobně klášter podlažický brzy po svém založení (před rokem 1160) a učinil je základem pro svou kolonizační činnost v této krajině v 13. a 14. století.

To jsou počátky Prosečska a z časů staršího Novohradska, které však klášter získal až v polovině 14. století zástavou od litomyšlských biskupů. Klášter tehdy osídlil naši krajinu novými osadníky, přebudoval znovu postupně stará (tedy i Zderaz) a založil nová sídliště s větším počtem selských usedlostí a nově rozdělil starou a nově získanou plužinu k intenzivnějšímu využití produktivnějším trojhonným hospodařením, které se v podstatě udrželo až do poloviny 19. století.

Podlažickým opatům se nepodařil záměr spojit svá vzdálená panství kolem Podlažic a Božího domu (Nové Hrady). Naopak ztratili vesnice Perálec, Kutřín, Štěpánov a Zbožnov. Zderaz se stala hraniční vesnicí a pomístní jméno „Hranice“, dělící pozemky Perálce a Zderaze, se udrželo dodnes.“.

Ze Zderaze se v té době stala typická lesní lánová ves , kterou tvořilo 13 celolánových gruntů. Podlažický klášter zanikl v roce 1421, kdy byl za husitských válek rozbořen. Od roku 1421 do Bílé hory se v našem kraji vystřídaly 3 feudální vrchnosti. První byli Kostkové z Postupic, kteří získali všechno podlažické zboží r. 1450. Po nich přišli Žatečtí z Vejkrsdorfu v letech 1550 – 1580. Z této doby máme 1. písemný záznam o Zderazi. Je to seznam osedlých z roku 1563.

Ve Zderazi bylo 13 osedlých s urbárními povinnostmi. Od robotních poplatků jich bylo 7 osvobozeno. To svědčí o jistém výjimečném postavení zdejších sedláků, které se asi datovalo z nejstarších podlažických dob.