Moldava

Stáří osídlení v okolí Moldavy dokládají nálezy z mladší doby kamenné. Krušnohorský pomezní hvozd lákal svým přírodním bohatstvím již odedávna skláře. Ke sklářskému podnikání je zapotřebí spousta dřeva První doklady o sklářství na Moldavě na území rýzmburského panství pocházejí z roku 1392. Jedná se o účty na dřevo uložené ve státním archívu v Drážďanech. Existenci hutě pak dokládá spis ze 4. 2. 1398, kde Boreš z Rýzmburka prodal lesní huť Vilému z Míšně. V roce 1346 se objevuje v církevních účtech míšeňské kapituly jméno Mulda. Tento rok dokládá stavbu pravděpodobně dřevěného kostelíka.

Při odborných průzkumech bylo nalezeno v okolí Moldavy pět sklářských hutí, které tvoří dnes součást naučné stezky“ Po stopách sklářství na Moldavě“. V letech 1537 – 47 stanovil král Ferdinad I. pevné zemské hranice, Moldava připadla české straně. V roce 1560 se na Moldavě těžilo stříbro, těžba však netrvala dlouho.

Vzhledem k blízkosti hranic zde byly problémy s protestanty a katolíky. Při násilném pokatoličtění chodili Moldavští na bohoslužby do sousedního Hermsdorfu a katolický kostel zel prázdnotou. Násilí se neobešlo bez útěků za hranice. Od roku 1687 je veden katolický farář při moldavském kostele Navštívení Panny Marie. Během třicetileté války zde prošla saská, švédská i císařská vojska, prchal tudy Valdštejn po porážce u Lützenu. Tereziánský katastr uvádí 37 hospodářů, 4 mlynáře, ševce, krejčího, tesaře a šenkýře. Lidé chovali dobytek a pracovali v lese. Moldavské dřevo bylo exportováno do Saska, především do freiberských dolů. Mezi Moldavou, Oldříšem a Novým Městem jsou dodnes rozsáhlá rašeliniště. Rašelina se těžila a dovážela z hor do lázní v Teplicích, nebo za hranice. Rok 1787 uvádí 81 domů a 4 domy z osady Vápenice. Na počátku 19. století byla na cestě Mikulov – Freiberg zřízena rakouská celnice.

701 obyvatel a 105 domů bylo na Moldavě v roce 1833, za deset let 741 obyvatel ve 112 domech. V roce 1850 se k Moldavě přičlenily obce Pastviny a Oldříš, později se však opět osamostatnily.

Moldavská škola byla založena v roce 1792, jako jednotřídka fungovala pouze v zimě, dvoutřídní škola se otevřela v nové budově roku 1870. Do školy na Moldavě chodily, až do roku 1867, i děti z Pastvin.

V roce 1880 je uváděno 723 obyvatel, roku 1885 125 domů a 732 obyvatel, roku 1890 136 domů a 864 obyvatel, z nichž 23 bylo české národnosti, roku 1921 114 domů a 930 obyvatel, (43 Čechů) a roku 1930 875 obyvatel.

V letech 1871 – 1884 byla vybudována železniční trať Most – Dubí – Moldava. Trať z Moldavy pokračovala dále do Saského Holzhau, Freibergu a Saské Kamenice. Dopravovalo se po ní uhlí, vytěžená ruda, dřevo z Krušných hor a samozřejmě turisté. V roce 1997 byla většina české části trati prohlášena za kulturní památku. Jedná se také o znovuobnovení jízd do Saska, koleje byly totiž po válce vytrhány a minulý režim je nedovolil opět položit. Na Dolní Moldavě byla v roce 1960 nalezena žíla fluoritbarytu, nejvýznačnější v celých Čechách.

V 60-tých letech došlo ke sloučení Moldavy a Nového Města.