Řídeč

V 13. století rozšiřuje se panství mladějovské o pět osad: Malá Strana, Komárov, Řídeč, Krakořice a Dubčov. (Osada Malá Strana splynula s Mladějovicemi, osada Dubčov zanikla ve válkách na rozhraní 14. a 15. století, případně v 15. století za uherských válek.) Jsou to nové osady v podhůří Jeseníků, Dubčov je na úbočí. Vznikají v době, kdy se velmi rozmohl hlad po drahých kovech. Těch bylo u nás poskrovnu, ale při hledání zlata a stříbra byla nalezena v kopcích železná ruda. Řídeč tedy vděčí za svůj vznik nejen rolníkům, ale i horníkům, kteří zde našli novou obživu.

Nová obec má vhodné hospodářské podmínky a rozvíjí utěšeně svůj život. Jen pozdější války a nemoci ji později ohrožují. Krutá rána přichází v letech 1556 - 1558, kdy řádila mezi obyvatelstvem prudká morová epidemie. Brzy potom přechází zbídačelé panství šternberské (patřila k němu i Řídeč) na vévodu Münsterberského. Ten poznává, že české obyvatelstvo nestačí doplňovati mezery mezi obyvatelstvem a povolává na panství osadníky ze svých statků ve Slezsku. Do Řídeče přicházejí první Němci, třeba jen jednotlivě. Později přichází třicetiletá válka, jež se stala osudnou pro českou Řídeč. Několikrát se přehnala válečná litice krajem a vyhladila mnoho lidí. Někteří obyvatelé musí také odejít z kraje, protože se nechtějí zříci evangelické víry. Přichází nová a cizí šlechta, ponejvíce německá a noví němečtí rolníci. Pohraničí se poněmčuje. Od konce 17. století převládá v Řídeči národnost německá. Na tuto dobu má Řídeč památku. Je jí česká kniha sirotčí s nápisem "Registra wsi Rzicze, 1564".

Tento zajímavý dokument potvrzuje doby, kdy se poněmčila Řídeč. Do sirotčích register, jež byly vedeny na panství, byla zapisována pozůstalost po zemřelém hospodáři. V "Registrech wsi Rzicze" se obráží na 195 listech smutný osud českých statečků po třicetileté válce. V knize přibývá německých jmen, jak se do obce stěhovali Němci z chráněnějších krajů. Několik posledních listů této knihy je již psáno německy, a to až k roku 1670, kdy kniha končí.

Poněmčení Řídeče bylo zrychleno a dokončeno otevřením německé školy v obci, a to roku 1791. Opětné navrácení Řídeče českému životu nastalo v roce 1945 po vítězství Spojenců nad Němci. V té době byla Řídeč úplně německá až na jednoho Čecha (Alexandr Bajer), který se do obce přiženil v roce 1936. Česky rozených lidí však bylo v Řídeči víc, bylo to zejména manželky ve smíšených manželstvích. V Řídeči zůstaly místní názvy polních tratí. Přečkaly více než dvousetletou dobu německého osídlení. Již německý název obce "Rietsch" je jen zkomoleninou původního slovanského "Rzicz".

Noví čeští obyvatelé přicházeli do Řídeče ze všech koutů Moravy a z Volyně, a to od června 1945 až do roku 1946, případně i jara 1947. Poslední Němci opouštěli Řídeč na nákladních autech v říjnu 1946. Byli dopraveni do sběrného tábora ve Štěpánově a odtud vlakovými transporty do Německa. Poslední německé jednotky opustily obec v sobotu 5. května 1945 ve čtyři hodiny odpoledne. V neděli 6. 5. 1945 přijel první tank. Potom projížděly další tanky. U krakořické hájovny byl pochován na našem katastru jediný padlý ruský voják. Jeho tělo bylo v roce 1946 převezeno na ústřední hřbitov padlých Rusů v Olomouci.

Zdroj: Kronika obce Řídeč - poválečná

Archivní dokumenty o historii obce jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Olomouci.

V roce 2015 obec vydala u příležitosti 720. výročí od první zmínky o obci Řídeč publikaci PAMĚTI OBCE ŘÍDEČ, která jsou k dispozici na Obecním úřadě.