Valašská Senice

Senice jako osada je uváděna koncem 15.století, kdy spolu s Petrovskou (dnes Francovou) Lhotou, již zaniklou osadou Zubrůvkou a Pulčinami patřila k hradu Pulčiny jako samostatné léno. Od r.1549 bylo toto léno začleněno do panství brumovského.

V r.1517 byli na Senici jen tři usedlíci. Obyvatel postupně přibývalo, trpěli však častými vpády z uherské strany hranice. Nejničivější byly turko-tatarské vpády na Moravu v r.1663. Po největším z nich byla Senice zcela vypálena a většina obyvatel zabita nebo odvlečena do otroctví. Nedaleko vsi v té době tábořilo na 17000 Turků.

Od roku 1710 patřila Senice spolu s malou částí Francovy Lhoty (Dvořisko) hraběti Waldorfovi v Hošťálkové. Lidé na Senici se živili jednak zemědělstvím, které v horských oblastech sotva stačilo k obživě, ale také výrobou šindele, pletením vlněných valašských punčoch a prošíváním podešví pro výrobu papučí ve Valašských Kloboukách. Vzhledem k tíživým hospodářským poměrům emigrovala na konci 19. a počátku 20.století řada občanů do Ameriky.

V létech 1939-1945 zde byla posádka německé pohraniční stráže, kasárna byla ve vesnici a na Mikulínově vrchu. Během války zahynulo v koncentračních táborech 5 senických občanů. Po válce odešla část obyvatel obce osídlovat pohraničí.

Do roku 1849 patřila Valašská Senice do Uherskohradišťského kraje, od r. 1850 byla součástí politického okresu Uherský Brod, v letech 1949 - 1960 součástí okresu Valašské Klobouky. Od roku 1960 až do zrušení okresů patřila do okresu Vsetín. V letech 1980 - 1990 byla Valašská Senice připojena k sousední Francové Lhotě a po roce 1990 je opět samostatnou obcí.