Bílov

Zajímavou informací je svědectví Václava Kočky v jeho slavné knize Dějiny politického okresu kralovického, kde jmenuje 14 usedlých sedláků. Informace čerpal z urbáře z roku 1558 a všechna jména, zmiňovaná v tomto roce, se v Bílově, alespoň jako přezdívky u statku, udržely dodnes. Jsou to jména: Bušek, Bulín, Rejček, Koura, Slach, Juha, Dškach, Kouba, Hynek, Pícl, Vlk, Kyml, Bláha, Kondel. Zajímavé je i srovnání počtu obyvatel, tak jak se měnil v čase: v roce 1651 bylo v obci (po třicetileté válce) 54 osob, největší počet je uveden v roce 1869 - jedná se o číslo 248, zatímco v devadesátých letech i v současnosti se počet stálých obyvatel drží mezi 70 a 80. Co se týká náboženství a národnosti byl Bílov téměř vždy a téměř stoprocentně katolický a český.

Důležitý byl pro sedláky, asi nejen v Bílově, konec 19. století, kdy se začalo používat umělých hnojiv a začalo se také vápnit. Propagátorem těchto moderních způsobů hospodaření byl sedlák Ing. Josef Koukl, který poprvé vápnil v roce 1897, když ostatní viděli, jak moc se mu urodilo, začali ho napodobovat. Díky tomu mohli nakoupit nové stroje k ulehčení práce a začalo se také s opravami a vytvrzováním cest.

Těžká musela být pro Bílov zkušenost 1. světové války, v níž zahynulo 7 bílovských chlapců. Jejich jména se můžeme dočíst na pomníku stojícím uprostřed vsi i na pamětní desce v bílovské kapličce postavené roku 1882 z iniciativy a na náklady pana ing. Josefa Koukla.

Po druhé světové válce, která, co se týká lidských životů, naši obec tak těžce nezasáhla, vzniklo i v Bílově, stejně jako jinde, JZD, které hospodařilo nejprve samostatně, v roce 1974 pak bylo sloučeno s dalšími šesti obcemi pod názvem JZD 9. květen Bílov - ve stejném rozsahu pod pozměněným názvem hospodaří toto družstvo dodnes.