Slavkov

První písemná zpráva, která dokládá existenci obce Slavkova pochází z roku 1224, kdy král Přemysl Otakar I. daroval Slavkov městu Opavě a postoupil ho také mílovému právu tohoto města. V této darovací listině je uváděná obec jako "Zlawicova Wes" a na listině je také podepsán Bohuslav, syn Slávkův. Nejdéle vlastnil Slavkov rod Fulštejnů, od roku 1255 do konce 15. století, z jejichž erbu byl převzat také současný znak obce. Po té byla podstoupena tvrz Slavkov s kostelním podacím Janu Vlkovi z Konecchlumí, který byl lením hofrychtéřem olomouckého arcibiskupství. Rok Vlků vlastnil Slavkov do roku 1597, kdy celé léno přešlo do vlastnictví manžela Anny Vlkové Salomu Moschovi z Bittendorfu. Po jeho smrti roku 1626 byl statek Slavkov spravován jeho synem Janem Mošou. Nový šlechtický rod přišel do Slavkova roku 1636, kdy ho koupil Jan Václav svobodný pán Sedlnický z Choltic. Když se v roce 1677 utopil jediný dědic - vnuk Maxmilián, předal olomoucký biskup majetek Jiřímu Valeriánovi Podstatskému z Prusínovic. Roku 1907 byl Slavkov intenován Jindřichu Keilovi, r. 1908 Karlovi Weisshunovi a roku 1932 Rudolfu Theinovi. Na podzim roku 1938 byla obec obsazena hitlerovskou armádou. V rámci odsunu německých obyvatel z českých zemí byl vyvlastněn i majetek Rudolfa Theina.

Pro obec Slavkov je pamětihodné i to, že umožnila na slavkovských lukách 25. září 1887 uspořádat z podnětu "Politické a hospodářské jednoty Opavské", jejímiž členy bylo v roce 1885 již patnáct slavkovských občanů, velkolepý tábor českého lidu ve Slezsku, kde byly formulovány základní politické, národní a kulturní požadavky českého národa.

Na katastru obce se vyskytly četné archeologické nálezy, ty poslední z roku 1995 objevily stopy po nejstarších zemědělcích ze začátku neolitu, tedy kolem roku 5000 před n. l.. Další osada tu byla ve druhé polovině pátého tisíciletí před n. l. Nejbohatší nálezy dokládající kulturu plátěnickou ze starší doby železné, tj. ze 7 až 6. století před n. l. Prozatím poslední jsou stopy slovanských osad ze střední a mladší doby hradištní, nejstarší z 9. a možná už 8. století.