Hněvošice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1288, kdy byli majiteli Hněvošic bratři Trutvín a Vítek. Původně zde byl dvůr s později postavenou tvrzí.

V držení původně samostatného statku se postupně vystřídala řada majitelů - roku 1377 Zbyněk Hřivnáč, po něm Jan a Václav Kyjovci z Lukavce, Matyáš Bystřický ze Studnic, Jan Kravařský a Mikuláš Tvorkovský z Kravař a Dvořiska. Za Kyjovců z Lukavce je poprvé v roce 1501 zmíněna existence tvrze. Ta byla zničena při požáru na počátku 18. století a tehdejší majitelé Šarovcové ze Šarova si zde vybudovali menší barokní zámek, který však ztratil svou sídelní funkci po připojení Hněvošic k oldřišovskému panství v roce 1795 a postupně splynul s hospodářským dvorem.

V roce 1730 byl patrně na místě starší stavby vybudován roubený kostel sv. Petra a Pavla.

V letech 1742 - 1920 sdílejí Hněvošice osud ostatních hlučínských obcí, jsou součástí území, které po prohrané válce v roce 1742 postoupila Marie Terezie Prusku. Život obce byl v tomto období poznamenán několika válkami - slezskými (1740-1799), napoleonskými (1807-1815), prusko-rakouskou (1870-1871) a posléze 1. světovou válkou (1914-1918).

V roce 1920 byla obec připojena k Československé republice a začleněna do okresu Hlučín, od roku 1928 patří, s výjimkou let okupace, k opavskému okresu.

Název obce Hněvošice je odvozen patrně od křestního jména Hněvoš; po Bílé hoře roku 1630 by zaveden německý název Schreibersdorf, po roce 1736 se objevuje lidový název Něboščice.