Stehelčeves

Název Stehelčeves vznikl pravděpodobně z původního „Stehlíkova ves“. Ale ani jméno obce nezůstalo beze změny. V průběhu času to byla Stelčeves, Stelčoves a až zákonem ze 14. dubna 1920 se jméno obce vrátilo k původní Stehelčevsi.První písemné zmínky o Stehelčevsi jsou z roku 1316, kde se dozvídáme, že na zdejší tvrzi žil Jan ze Stehelčevsi ( Jan de Stehelcewietz), něco zboží tu měl Jindřich, farář ve Štěpánově, který jej roku 1345 odkázal kapituli Všech svatých v Praze, spolu s částí Vrapic.Pak ves patřila Benešovským, bohatým měšťanům pražským. V roce 1397 zastavil Václav Beneš z Vrapic část Stehelčevsi Mikuláši Frietlichovi, který ji roku 1414 prodal Nešporovi z Vrapic. Ale již o rok později se tu hlásil k dědictví Bohuta z Kladna. V roce 1447 měl Stehelčeves v držení Prokop z Prahy. V roce 1464 byla obec prodána i s Rapicemi. Počátkem 16. století přešla v držení Jetřicha Bezdružického z Kolovrat, který ji roku 1545 vložil v Desky zemské, jako své zboží. Při dělení roku 1548 připadla obec k dílu Janovu a až v roce 1602 Jáchym Novohradský celé panství opět spojil. Nakonec patřila Stehelčeves k císařskému panství na Buštěhradě.V 1. polovině 18. století stála u čp. 1 kaplička. Sloh kapličky je pozdně barokní, v kapli byla pozdně gotická socha sv. Petra z 1. poloviny 16. stol. a zvon z roku 1736. Zvon byl posvěcen hrabětem Šporkem, biskupem Adratenským a sufragánem pražským, ke cti sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Přesný rok, kdy byla kaple postavena neznáme, ale předpokládá se, že se tak stalo v témže roce, kdy byl posvěcen zvon. V 50. letech minulého století, byla, dle obecního kronikáře, kaplička systematicky ničena „neznámými“ vandaly a 5. srpna 1957 bylo její zařízení zničeno a vyházeno ven. Zachoval se pouze zvon, kterým se kdysi zvonilo klekání a jehož hlas doprovázel občany i na jejich poslední cestě. Došlo k rozšíření silnice v obci, kaplička stála těsně u vozovky, otlučená a odřená. V roce 1979 byla odstraněna z důvodů bezpečnostních. Později došlo i ke zbourání části č.p. 1.Dalším zajímavým objektem v naší obci, byla studna sv. Jana Křtitele Na Brůdku. U studny stála socha sv. Jana Křtitele, ke které se konala krátká procesí. Byla také první zastávkou při procesí ke kostelu sv. Jana Křtitele v lese u Vrapic. Samotná studna se těšila veliké úctě. Studna byla poničena v tu samou dobu jako kaplička. V roce 1957 byla vhozena do strouhy a kronikář p. Vlasák ji odvezl do státního okresního archivu v Kladně.V roce 2000 byla péčí okresního muzea v Kladně restaurována.Velkým mezníkem ve vývoji naší obce byl rok 1772, kdy dva dřevorubci, Jakub Opellt a Václav Burgr z Buštěhradu nedaleko Vrapic, v místě, kde se Na Stařinách říkalo, přišli na krtinu, kde byla vyryta černá hmota. Tuto odnesli kováři Vorlovi do Buštěhradu k prozkoumání. Ten ji přiložil na oheň a seznal, že jde opravdu o uhlí. Nález byl oznámen vrchnosti kurfiřta Bavorského Maxmiliána Josefa v Buštěhradě. Byla hned kopána štola sv. Josefa, kde se v délce 180 sáhů našlo ložisko, silné 4,5 stopy. Druhá štola, která se nacházela nedaleko bývalého hostince Cechu ve Vrapicích, směrem ke Stehelčevsi, v roce 1810 vyhořela a vstup byl zazděn. Dále byla kopána štola Amálie, nedaleko vrapického kostela a dvě těžné jámy, mezi vrapickou kolonií a dolem Ludvík. Okolo roku 1775 hledala kladenská vrchnost uhlí na sedmi místech v našem okolí, ale marně. Pak se do hledání pustil Václav Černý z Buštěhradu (byl to předek bývalého starosty Stehelčevsi, pana Václava Černého). Tento Černý se společností 12 osob hledal od roku 1803 a v létech 1813 až 1828 založili důl Ludvík a důl Kateřina.Nález uhlí ovlivnil celé okolí Kladna. Naše obec měla v roce 1807 37 čísel popisných, ale s rozvojem hornictví se začala rozvíjet i ona. V roce 1849 to již bylo 57 čísel popisných, v roce 1893 89 domů a v roce 1910 již 110 domů s počtem obyvatel 1196. V roce 1930 stálo v obci již 170 domů a v nich žilo 1013 obyvatel, z toho 515 mužů a 498 žen. Z mužů starších 21 let bylo 12 rolníků, 78 horníků a na dolech pracujících dělníků, 26 hutníků, 15 kočů, 2 učitelé, 8 úředníků, 9 železničářů, 6 zedníků, 2 holiči, 1 kolář, 1 kovář, 1 krejčí, 1 cestář, 2 řezníci, 2 mlynáři, 3 obchodníci, 2 truhláři, 1 povozník, 1 sedlář, 1 pilníkář, 2 obuvníci, 5 hostinských, 47 jinde pracujících dělníků a řemeslníků a 56 penzistů. Z těchto čísel je patrný vliv nálezu uhlí na rozvoj života v naší obci.Na přelomu 19. a 20. století vznikají v naší obci spolky, které zaměřují svoji činnost na různé činnosti a účely. 3. března 1872 byl založen spolek „vzájemně se podporujících dělníků“ Vlastimil, jejímž prvním předsedou byl Angreška Václav. - Ve jménu Božím na památku spolek náš vzájemně se podporujících dělníků „Vlastimil“, započal následovně: Napadlo třem mužům v obci stelčovské, totiž Josefu Palasovi z čísla 14, Antonínu Vyšínovi z čísla 48 a Václavu Visnerovi z čísla 12, by po příkladu jiných obcí zřídili též v obci Stelčoves, podporující spolek. Za tou příčinou svolána schůze dělnická do hostince pana Kutmana v čísle 45 ve Stelčovsi den 24. září 1871. Schůze tato, která se v 2 hodiny odpoledne odbyla a do 5 hodin trvala, byla nad očekávaní skvělá. Toho důkaz jest, že hned se s oněmi muži čtyřicet pět spojilo a utvořil se z oněch čtyřiceti osmi prozatímní výbor dělníků, a sice z občanů stelčovských : František Benda, Josef Palas, Václav Vísner, Antonín Vyšín, Václav Angreška, Josef Kutman. Tito mužové měli na založení tohoto spolku pracovat. Každý člen se, co úd spolku, vlastnoručně podepsal a 50 krejcarů, co zápisné na úhradu spolkových výloh, složil. I uložena tedy prozatímnímu výboru práce těžká, jelikož dělníkům těm bylo nyní zápasit s úřadama o povolení a potvrzení, dle zákona o spolčování, žádati. Rozhlédl se prozatímní výbor po zastupiteli a nalezl skutečné v redaktoru „Dělnických novin“ v Praze, v panu Antonínu Tůmovi, přítele dělníků, který obětavě a nezištně nám naše stanovy vypracoval a 29. října 1871 nám je k uspokojení, za přítomnosti všech členů, předložil a přečetl. I projeven souhlas nad stanovami těmito, které pan Tůma k slavnému c.k. místodržitelství ku schválení předložil. Že pro nás s dychtivostí a láskou pracoval, dokázal, když dne 9. února 1872 nám telegrafem oznámil, že stanovy naše , od slavného c.k. místodržitelství jsou pod číslem 3839 stvrzené a spolek vzájemně se podporujících dělníků Vlastimil, nám povolen. V roce 1885 byl založen Sbor dobrovolných hasičů ve Stelčovsi. Prvním předsedou byl Vilém Polák a velitelem jeho syn Jan.