Habartov

Nosticové drželi potom habartovský statek jako dědičné zboží do roku 1719, kdy jej prodali za 33 tisíc zlatých Jindřichu Mulcovi z Valdova. V roce 1737 byl připojen Habartov k hertenberskému panství, ale od roku 1790 byl samostatným statkem s jedinou vsí. V tomto roce jej koupili habartovští poddaní, později jej vlastnila řada měšťanských podnikatelů. Na konci feudalismu byl Habartov vsí se 107 domy a téměř 700 obyvateli.

Díky rozvoji těžby uhlí a zpracovávání nerostů v těsné blízkosti Habartova došlo i k růstu obce, která měla na konci 19. století již 314 domů a téměř 1500 obyvatel. Po dalších třiceti letech zdežilo ve 425 domech tři a půl tisíce lidí. Při pokusu henleinovců dne 13. září 1938 o fašistický puč v českém pohraničí došlo v Habartově ke známé krvavé srážce, když se zdejší henleinovci pokusili obsadit četnickou stanici.

Historické názvy:

latinské a německé - Birk, Birchech, Pirch, Pirck, Habersbirck, Haberspirck, Habersbirgk, Haberspirk, Haberpergkh, Heberspürg, Habersbirg, Habersbirk