Hlohovčice

Obec je poprvé zmiňována od roku 1381. Byla založena na území, které náleželo k nedalekému Hrádku zvanému též Lacembok. Po zániku Hrádku připadla k tvrzi v Horní Kamenici, která patřila v první polovině 17. století Karlu Šlovickému ze Šlovic a panu Janu Heřmanovi z Bubna, který dle pověsti proslul špatným zacházením s poddanými. Statky nebyly po Bílé hoře konfiskovány. V tomto období je dle Berní ruly (1654) v obci uváděno 8 sedláků, 4 chalupníci a jeden zahradník, kteří osívali 360 strychů rolí, z toho 89 strychů na zimu, 73 strychů na jaro.Tři hospodářství byla pustá. V obci byla i hospoda. V 18. století bylo v obci 17 hospodářů, uváděn je také kovář. Bohoslužby se konaly ve filiálním kostele sv. Jiljí, a to pouze česky. V první polovině 19. století byla ve středu obce postavena klasicistní kaple. Až do roku 1966 byla obec spravována místní samosprávou, pak byla připojena k MNV v Srbicích. V roce 1990 se opět osamostatnila.

Historické jádro obce tvoří protáhlá náves, která vznikla mírným rozšířením procházející komunikace,lemovaná většími i menšími usedlostmi, s přízemní i polopatrovou zástavbou většinou ve štítové orientaci. V centru stojí zděná kaple. Další rozvoj probíhal jako zástavba krátkých kolmých bočních ulic.