Medonosy

V roce 1648 Švédové zpustošili celé toto území. Původní ves Medonosy, kostel i tvrz byly vypáleny a pobořeny, nezanechaly po sobě stop. Jen velmi pomalu se sem na konci třicetileté války vracel život. Až v roce 1750 dal zde hrabě Hubert Karel Pachta z Rájova zřídit oboru a postavit u ní barokní lovecký zámek. Avšak po velkém požáru v polovině 19. století opět vše vůkol lehlo popelem. Jediným zachovalým zbytkem komplexu je bývala sýpka.

Charakteristickou pro celou oblast je zástavba, rozptýlená po svazích. Na stráních se pásl dobytek a v údolí se na úrodné prsti, Liběchovkou zavlažované, pěstovaly krom obvyklých plodin i len a zejména jemný, aromatický chmel. Většinou patrové, roubené a hrázděné domy, pocházejí převážně z 18. a 19. století. Typ zdejší lidové zástavby je v literatuře znám jako "severočeský roubený dům". Architektonicky vychází z typu hrázděného jednoposchoďového domu s gotickou tradicí.

Barokní kostel sv. Jakuba v Medonosích z roku 1712 stojí na gotických základech. Původní sakrální stavba byla o několik století starší. Proti kostelu leží fara, omítnutý patrový srub s mansardovou střechou, která pochází z roku 1794. Dalšími pozoruhodnými objekty jsou pískovcová socha sv. Ludmily z poloviny 19. století - stojí u vjezdu do obce směrem od Mělníka, a empírový štít, kryjící tzv."Knížecí studánku", bohatý to pramen znamenité pitné vody - nachází se na opačném konci obce, u odbočky na Vidim. Za zvlášť významné objekty jsou dále považovány stavba vodního mlýna (čp.1) s mlýnskou stolicí, datovanou rokem 1788, a dvě stavení čp. 27 a 71. V katastru Medonos dnes napočítáme 65 obytných objektů.

Padesát z nich jsou chalupy, které si do dnešní doby zachovaly téměř neporušený původní vzhled i dobovou architektonickou dispozici. Jsou právem zapsány (31 objektů) v celostátním rejstříku jako chráněné stavební památky.

Celá půvabná vesnička svým rázem prezentuje dokonalé propojení urbanistických požadavků s okolní přírodou. Podobnými vlastnostmi se vyznačují též obce k ní přiléhající - Chudolazy, Osinalice, Nové Osinalice, Tupadly a Vidim.

Medonosy jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Botanicky je tato lokalita zajímavá tím, že ve stinných dolech rostou horské a podhorské rostliny, většinou vlhkomilné, a na horních plošinách, zalitých slunce, rostliny suchomilné a teplomilné. Více než stovka z nich patří mezi druhy ohrožené a vyžadující ochranu. V ekosystému Medonos se rovněž vyskytují vzácné druhy hmyzu, ptactva i vodních živočichů. V okolních lesích se skrývá množství lovné zvěře.

Za romantikou zdejší přírody, za uměleckou inspirací, ale i za zdravím přicházelo na Kokořínsko v minulosti mnoho umělců a významných osobností české historie: básníci Karel Hynek Mácha, Viktor Dyk, malíři Antonín a Qido Mánesové, J. Navrátil, A. Bubák, A. Kosárek, A. Kašpar, M. Pirner, K.J. Sigmund, B. Hradecký, spisovatel Franz Kafka, hudební skladatel Vítězslav Novák a mnozí jiní.

Co pamětihodnou osobnost moderních dějin Medonos je třeba vzpomenout českého vlastence, budovatele českých škol v pohraničí, bojovníka za práva Lužických Srbů, význačného právníka JUDr. Františka Staška. V obci, která mu učarovala si zakoupil ve třicátých letech chalupu. Za okupace byl zatčen, martyrium nacistických koncentráků přežil a po osvobození vyvinul horečnatou činnost ( z jeho iniciativy vzniklo v České Lípě lužickosrbské gymnazium). V srpnu 1945 ho v Medonosích navštívil vrchní velitel spojeneckých armád v Evropě generál Eisenhover, pozdější americký prezident. Pojilo ho s ním pracovní i osobní přátelství. Krátce poté umírá dr. Stašek následkem nešťastného pádu ze skály na zahradě své chalupy.

Státní pohřeb se koná koncem srpna v Medonosích. Jeho tragického skonu litují v kondolenčních listech státní činitelé Francie, Belgie, USA a rovněž prezident dr. Edvard Beneš.

V Medonosích, v jedné z roubených chalup, které si v malebném nepořádku posedaly po stráních, tvořil své líbezné plastiky sochař Jindřich Wielgus.

V letech 1945-47 zde trávil volný čas ve své chalupě čp.22 Staškův přítel, známý koncertní mistr pěvec Lev Uhlíř. (Jeho dcera Vendulka Kollertová-Uhlířová přispěla do kroniky Medonos tím, že ve svých půvabných poznámkách "Trochu historie a vzpomínání" přináší řadu zajímavých a cenných informací o životě obce a zdejších lidí.)

V zákrutech olšovím stíněné Liběchovky líčil na lipany a pstruhy moudrý komediant Jan Werich, ale zarybařil si tu i první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Přivezl ho sem na krátkou návštěvu (z Karlových Varů, kde na zapřenou trávil svou dovolenou) jiný zdejší osadník, spisovatel a překladatel. Mezi jeho ruskými přáteli, kteří rovněž měli možnost ocenit půvab Medonos (a mnozí jej zobrazili ve svých dílech) stojí za připomenutí alespoň několik světově proslulých: básníci Bela Achmadulina, Bulat Okudžava a Andrej Vozněsenskij, spisovatelé Vasilij Aksjonov a Boris Polevoj, klavírista Svjatoslav Richtěr, malíř Orest Verejskij a jiní. Častým hostem tu býval syn Nikity Chruščova, fyzik, konstruktér nosných raket Sergej Chruščov, dnes americký občan, profesor, přednášející na několika tamních universitách.

Aspoň tolik na důkaz, že i nejmenší obec nemusí být tou nejposlednější mezi velkými. Ba víc: Co právem Medonosům náleží, to dílem rovným i jejich báječnému kraji. Zkuste se jednou po svých projít z jižanského Liběchova do severních Medonos. Na začátku se rozhodně stavte v liběchovském zámku, který v sobě skrývá nesčetné poklady ze sbírek Náprstkova musea, kde vás ohromí skulptury Matyáše Brauna a J. Maxe. Těmto duchovním monumentům však směle mohou konkurovat i monumentální sochařské féerie Václava Levého, jež snadno naleznete ve skalních masivech v okolí Želíz a Tupadel. Tam se v sevření máchovského hvozdu tyčí i proslulý "Slavín". Do Chudolaz pak pokračujte skrze lesní masiv tajemného "Království". Zde je i ráj pískomilných rostlin a vzácného lýkovce obecného.

Tamto se však již nabízejí střety s jinou historií - s betonovými bunkry, budovanými na obranu republiky proti Velkoněmecké říši. Nedaleko Chudolaz byl proveden koncem války 15 členný letecký výsadek sovětsko-československé partyzánské skupiny.

Pokračujete-li ve své procházce z Medonos přes Rač, Pustý zámek na Nedvězí a rozhlédnete-li se z vrcholu tohoto znělcového vulkanického suku (456 m) na všechny strany, pak to vše, co spatříte zanechá ve vás trvalé a hluboké dojmy. Vždyť jen pohled na starobylý hrad Housku - kde je nedaleko prameniště Pšovky - vyvolá vzpomínku na pověst o tom, že hrad založil v r. 878 kníže Pšovanů Slavibor (otec kněžny Ludmily) pro svého syna Housku. Ze všech stran kruhového rozhledu na Nedvězí nás oslovuje historie a okouzluje příroda.

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko je překrásný kout naší země. Medonosy spolu se sousedními obcemi patří do tohoto vzácného, půvabného a romantického území, které je plné dramatičnosti, neobvyklých kulturních, architektonických a přírodních krás.

Takže - na shledanou u nás!