Svratka

Z dávné historie

Nejstarší zpráva o Svratce je z roku 1350, tehdy patřila k rychmburskému panství. Když v roce 1392 postupoval Smil z Pardubic a Rychmburka panství Otovi z Bergova a Bočkovi z Poděbrad , vyjmenoval v postupovacím zápise všechny obce panství. Mezi nimi je i městečko Svratka. Až do bitvy u Lipan byla celá oblast v rukou husitů. V roce 1421 se zastavil Jan Žižka při svém tažení na Moravu u Rychmburku, avšak hrad nedobýval. Teprve v roce 1425 jej dobyli sirotci.

V roce 1485 zapsa l zemský písař Martin z Dobronína do Zemských desek zboží náležející k svratecké rychtě: „ Svratka, městečko celé s rychtú, ves řečená Swratúch k téže rychtě přislušející, Krziankowie, polovice vsi pusté, Herarcz, ves po řeku Swarczow.“ Tehdy náležela Svratce všechna městská práva. Roku 1558 bylo rychmburské panství prodáno nejvyššímu sudímu království a hejtmanu chrudimského kraje Zdeňku Berkovi z Dubé a Lipého. Za tohoto vlastníka byl Svratce udělen znak: půlený štít, v jehož levém, zlatém poli je černá ostrv o 4 pahýlech pokosem položená, v pravém stříbrném poli vyvrácená zelená lípa se 7 kořeny.

Nezdařilého povstání českých stavů proti králi Ferdinandu I. se zúčastnil také držitel hradu Vilém mladší z Valdštejna a za trest musel Ferdinandovi postoupit zámek i městečka Rychmburk, Skuteč, Hlinsko, a Svratku, dále 60 vesnic a dvorů. Svratka po vydání „Obnoveného zřízení zemského“ v roce 1627 zcela ztratila městská práva, výsadní listiny byly svrateckým odňaty.

17., 18. a 19. století

V třicetileté válce trpěl celý kraj nájezdy cizích vojsk. Válka vyháněla venkovský lid do lesů a českomoravský hvozd se tak stal útočištěm těžce zkoušených psanců. Následoval i rekatolický útlak.

Od roku 1706 do roku 1823 získal rychmburské panství rod Kinských. K reversu Karla VI. ze 17. ledna 1729 se říká, že: „bývala v městském stavu obec ‚Česká Svratka před dávnými časy, ale stav ten beze snadu skrze vojenský vpády k zrušení jest přišel a svratečtí nemohouce žádných privilegií proukázati za sedláky a chalupníky držáni býti museli.“ A tak žádali, aby jim zase potvrzeny byly trhy, na něž obdrželi výsadu ze dne 7.7. 1728. Starší privilegia však buď shořela před rokem 1728, nebo si je vrchnostenští páni oficíři půjčili navždy.

Panství rychmburské znovu pak vyměnilo řadu svých pánů, z nichž za zmínku stojí uvést Filipa Kinského, který založil některé průmyslové závody a začal na Vysočině pěstovat len. V letech 1766-1776 dal vybudovat v rokokovém stylu nad Svratkou lovčí zámeček Karlštejn. Panství prodal roku 1823 bavorskému šlechtici Karlu Alexandru Thurn-Taxisovi.

V roce 1850 byl v Hlinsku zřízen okresní soud a v roce 1855 okresní úřad, který byl začleněn do chrudimského hejtmanství. Robotní pouta padla, ale starost lidu o uhájení živobytí nepřestávala. Pracovali na drobných políčkách, hlavní obživou byly brambory a chléb.

Téměř pět století byla Svratka v držení rychmburské vrchnosti. Páni z Pardubic, z Poděbrad, Berkové z Dubé a Lipého, Kinští z Vchynic a Thurn-Taxisové vládli nad lesy i nad lidmi.

Svratka jako město

19. století je charakterizováno vznikem a rozvojem průmyslu. Prvním továrním podnikem na Svratecku byla papírna Ignáce Fischera na Cikánce u Svratky, která navázala na již zaniklou železnou huť. Zahájila provoz v roce 1804. Roku 1862 vznikla ve Svratce tovární výroba sirkařská, založená Ignácem Gebasem.

Přišel rok 1867 a obec Svratka byla povýšena na město. Stalo se tak přípisem tehdejšího okresního úřadu v Hlinsku, ve kterém se oznamovalo: „Císařský a královský úřad v Hlinsku oznamuje tímto politickému představenstvu ve Svratce, že jeho c. k. apoštolské veličenstvo, císař p án ráčil s nejvyšším rozhodnutím ze dne 6. července 1867 městečko Svratku v okrese Hlinském, kraji Chrudimském k městu co nejmilostivěji povýšiti…“ Na počest toho byla za 100 zl. zhotovena socha sv. Václava a osazena uprostřed náměstí. Sochu zhotovil pražský sochař Ludvík Wurzl.

Povýšení Svratky na město změnilo život obyvatel. Město se modernizovalo, začala přestavba některých domů, otevíraly se nové obchody, řemeslnické dílny, hostince, bylo založeno několik spolků: divadelní spolek Kollár byl založen roku 1877. V letech 1868-81 fungoval čtenářský spolek Svornost, spolek včelařů, řemeslnická beseda, hasičský sbor /1877/. Roku 1895 byl ustanoven Sokol, 1909 rybářský spolek.

Lid na Svratecku žil tvrdým životem, neboť chudá a primitivním způsobem obhospodařovaná půda neposkytovala dostatečnou obživu. Potřebné předměty pro domácnost i pro hospodářství si každý zhotovoval sám. Časem se někteří zdokonalili určitém oboru tak, že v něm vynikli. Tím postupně vznikala řemesla, buď jako doplněk obživy, nebo jako její hlavní zdroj. Neplodné kamenité stráně nutily ke zpracování materiálů, kterých tu byl dostatek, ať už to byla jílovitá hlína, kámen, dřevo apod. Známým odvětvím ve Svratce bylo hrnčířství a plátenictví, koželužství, obuvnictví i řemeslo dřevařské. V roce 1865 byl založen průmysl klempířský, základ dnešního pod niku Mars.

Počátkem 20. století nastal rozvoj podnikání a období rozmachu živností. Změny zasáhly i řemeslnou výrobu. Živnostenský řád, uzákoněný v roce 1859, kodifikoval svobodu podnikání a nadobro zrušil cechovní zřízení. Hrnčířská výroba ve Svratce byla postupně nahrazována výrobou klempířskou. Od té doby je Svratecko známo jako kraj klempířů a plechových výrobků. Úplně zanikla výroba sirek, tkalcovství se zcela přesunulo do Hlinska, obuvnictví do Skutče. Rozvíjela se i kultura. Velkou a úspěšnou činností pokračoval divadelní spolek Kollár, při škole vznikl věhlasný pěvecký sbor, známá byla i svratecká kap ela. Nejrušnějšími obchodními centry Svratky zůstalo náměstí, pak ulice Palackého /z náměstí na křižovatku/ a Libušina či „Podměstí“ /z křižovatky k Cikánce/. Rozmach výroby si vynutil další rozvoj komunikací a výstavbu nových domů.Tehdy ve Svratce žilo přibližně 1400 obyvatel.

1. světová válka se vyžádala nesmyslné oběti na životech. Jména svrateckých padlých občanů jsou vytesána do kamene památníku na náměstí.

Za první republiky

Po vyhlášení samostatné republiky v roce 1918 dostalo náměstí nové pojmenování-Masarykovo-na počest prezidenta Osvoboditele. Nad památníkem byla vysazena lípa. Z těžké doby se zmáhala i kultura. V roce 1928 se pro veřejnost otevřela místní sokolovna, na tehdejší dobu moderní budova pro účely kulturní, tělovýchovné a společenské. Návštěvníci mohli zhlédnout na jevišti oponu, dílo umělců Josefa Fialy, Jindřicha Bubeníčka a Cíny Jelínka, obdivované všemi, kteří rozuměli rozvíjejícímu se malířskému umění Vysočiny. Otevíraly se nové menší i větší obchody a dílny řemeslníků. Poprvé vyjely autobusy směrem na Hlinsko, Poličku, Nové Město a k nejbližšímu vlakovému nádraží na Čachnov. Rozvoj zaznamenal i podnik Josefa Berounského (Mars) a další klempířské a pilnikářské dílny. Byla založena měšťanská (1922) a živnostenská pokračovací škola (1923), provedena elektrifikace (1920), zaveden telefon (1924), vydlážděna silnice přes město (1936), postaveny nové čtvrti (Ohrada, domky v Partyzánské ulici a ulic Na Náhoně).

Ve dvacátých letech navštívil Svratku pražský nakladatel Bedřich Tuček a Svratce zůstal věrný natrvalo. Právě on přilákal na Vysočinu desítky akademických malířů, kteří zde tvořili svá významná díla. Svratka se tak zanedlouho stala střediskem nejen turistů, ale i umělců. Snad právě proto zamýšlel svratecký velkoobchodník Jindřich Bureš vystavět moderní hotel. Stavba se o několik let pozdržela, ale po válce byla dokončena a jméno hotelu-Mánes- bylo známé v širokém okolí. V restauraci „U Šillerů“(Vysočina) se každoročně scházeli věrní návštěvníci Svratky i významné osobnosti nejen malířství, ale i literáti, herci, hudebníci, politici, apod.

Válka

Období druhé světové války ukázalo zdejší obyvatele v dobrém světle. Po celé válečné období zachovali věrnost rodné zemi. V noci na 26.3.1945 byl na kraji lesa nad Moravskou Svratkou vysazen sovětský partyzánský oddíl „Vpřed“ pod velením majora Nikolaje J. Melničuka- Orla.Tento velitel zorganizoval skupinu českých vlastenců k boji proti nacistům a zapsal se významně do osvobozovacích bojů Svrateck a. Březen, duben a první květnové dny roku 1945 byly lidovým ozbrojeným vystoupením proti okupantům. Několik zdejších mužů obětovalo své životy za svobodu vlasti. Jejich jména připomíná také památník na náměstí. Svratka byla druhým městem ve východních Čechách, kde došlo 5. května k povstání. 8.května 1945 Německo kapitulovalo a na náměstí poprvé po šesti letech zazněla naše hymna. Když 9. května ustupovali Němci přes Svratku, bylo sovětskými letadly bombardováno a zapáleno několik budov /na jejich místě je dnes autobusové nádraží a náměstí 9. května/. 11.května prohlásil velitel major Orel činnost partyzánů za skončenou.

Poválečná éra

Ve volbách v roce 1946 získala většinu komunistická strana. S elánem se začalo s poválečnou obnovou. Postavena byla nová škola (1947-51), koupaliště a vodovod. V roce 1949 došlo k územním změnám a Svratka byla začleněna do nového okresu Hlinsko. Po dalších územních změnách (1960) bylo město připojeno ke žďárskému okresu.

Nad hotelem Mánes vzniklo golfové hřiště, jehož vzhled z velké části navrhl svratecký výtvarník Alois Chocholáč. Nová doba však také vnesla stín do poválečného rozkvětu a budování. Nastalo období zestátňování drobných řemeslnických dílen, soukromých obchůdků, restaurací i velkých podniků. Zemědělci byli nuceni odvádět majetek do velkých družstev. Od roku 1950 se stal Mars národním podnikem.

Na Cikánce byl vystavěn kempink s chatkami, dnes – značně rozšířen – slouží jako rekreační zařízení Žďas. Hotel Mánes se přiřadil k podniku Interhotely Brno. Svratecká jizba/malé muzeum o Svratce a jejím okolí/ bohužel zanikla v roce 1959 úmrtím zakladatelem B. Tučka, rozpadl se i divadelní ochotnický soubor Kollár/kolem roku 1976/.

Na druhou stranu se Svratka v této době velmi rozrostla. Rozběhly se tzv. brigádnické stavby v akci Z. Byl postaven stadión (1953), tribuna (1957), budova hasičské zbrojnice s kulturním střediskem (1957-70), budova mateřské školy (1977), prodejna Jednota na náměstí (1974-77), obchodní dům domácích potřeb na náměstí (1976-80), tělocvična při ZŠ (1979-84), nový most mezi Českou a Moravskou Svratkou (1972), vodní nádrž pod koupalištěm (1973-83), turistická ubytovna (1987-88), prodejna stavebnin, benzínová pumpa.

Svratka se rozšiřovala, vznikaly nové komunikace, rodinné domky (ulice Družstevní, Partyzánská, Nad Školou, Na Náhoně, Komenského, Táborská, ČSA, Pláňava, Moravská Svratka) a tzv. „bytovky“ v družstevní výstavbě. Uskutečnila se mnoho let plánovaná dostavba základní školy (1988-92).

Dříve zakázaný Sokol nalezl své pokračovatele v podobě TJ Mars Svratka. Proslulosti dosáhlo především rychlobruslení, které zde má své zázemí od 50. let. Velmi úspěšní jsou také lyžaři, a to i v celostátním měřítku.