Drozdov

Zbyněk z Hasenburka, řečený Zámořský, daroval v r. 1368 šest hřiven věčného platu na Drozdově augustiánskému klášteru ve Svaté Dobrotivé. Tato zpráva dokládá, že Drozdov patřil pánům Zajícům, ale pro nás je velmi důležitá i z toho důvodu, že to je první písemný doklad o existenci Drozdova. Pokud se v pozdější době objeví zápis jména jako "Drazdov", jedná se s největší pravděpodobností o chybu při přepisu. Jméno obce, odhlédneme-li od pověstí, vychází ze jména majitele, byl to tedy původně Drozdův dvůr. Co se majetkových práv týče, uvádějí některé prameny, že pánům Zajícům patřila pouze část a zbytek měli v držení Medkové z Valdeka. V každém případě však 23. 4. 1557 prodal král Ferdinand II. hrad Točník i s pustým hradem Žebrákem a mnoha dědinami, mezi nimiž byl i Drozdov, Janu st. z Lobkovic. Z počátku 17. stol. se dochovala zpráva, že tu sídlili "hofjägři" zbirožského, točnického a králodvorského panství. V r. 1614 to byl Vilém Materna, v r. 1681 Michal Kholb de Bois a v r. 1686 "hofjager" Kekule. Tato tradice se udržela i do nové doby, když v č. 17, ke kterému později patřilo i č. 107, měla sídlo lesní správa 20. revíru lesů zbirožských. Období 301eté války přineslo jen požáry, bídu, hlad a jiná utrpení. V r. 1640 ves celá vyhořela. Rytíř Jan Kolenec z Kolna udělal v r. 1651 soupis lidí v jednotlivých vesnicích panství, které spravoval. O Drozdově uvádí, že tu žije 36 lidí. Pozdější kronikář ho opravil a tvrdil, že Kolencův soupis není úplný. Je to možné, protože tenkrát ještě nebyla zavedena čísla popisná, což evidenci ztěžovalo a k chybám mohlo dojít i při přepisu jmen. Budu tedy vycházet z té podrobnější zprávy. V r. 1651 se přistěhoval Matěj Šredr, o rok později Jiří Hamota, v r. 1653 pak Andres Zicher a Šimon Pálek. Rozšířili tak počet hospodářů, kteří už zde byli. Než se sem jmenovaní přistěhovalí, hospodařilo se na 7 gruntech, z nichž jeden patřil radoušskému panství a 6 k točníckému. Ty patřily: Vítu Poutníkovi, Martinu Mikovi, Janu Mottlovi, Martinu Čepelákovi, Pavlu Hanzlovi a Tomáši Markovi. Ve vsi bylo kromě toho ještě 5 zpustlých statků: Zímův, Miškovského, Maškův, Bláhův a Evančického. K radouškému panství patřil Tomáš Vítek s 37 strychy polí. Ve 30 lete válce přišel skoro o všechno, neměl žádný potah a z krav, kterých mohl mít 6, mu zbyla jen jedna, alespoň tak je to uvedeno v urbáři z r. 1653. V přiznávací tabul. poddaných gruntů zástavního panství točnického se uvádí, že v r. 1713 bylo v Drozdové 5 gruntů a v r. 1715 jsou uvedení jmenovitě jejich majitelé i po kom grunt získali. Čísla přidělená k jednotlivým usedlostem nejsou čísla popisná, ale pořadová, proto se mi pro náš účel zdají nepodstatná. Za důležitější považuji, že se dá zjistit např. o Vítu Gerstnerovi, který se usadil na statku Víta Koutníka, že ač kovář, řemeslo neprovozoval. Možná proto, že v obcí byl další kovář jménem Štěpán Lancingr. Hospodařil na Maškově gruntě a kovařina mu vynášela 70 zlatých ročně. Na statku hospodáře Martina Miky žil Jan Sládek. Mottlův grunt zůstal v rodině, hospodařili tam patrně bratří Jan a Josef Mottlové, ale hospodářem byl Jan, o Josefovi se píše, že měl jen 2 krávy a "bídně žil z platu". Zímovská chalupa, v předchozí zprávě uváděná jako zpustlá, měla teď svého majitele. Byl jím Řehoř Pálek, který si grunt rozdělil s Tomášem Hormonem. Miškovský statek převzal Václav Weis, Bláhův grunt si rozdělili mezi sebe Matěj Mottl a Matěj Krumphanzl. Čepelákovu usedlost vlastnil Pavel Šebek a Blechův grunt měl Petr Mottl. Po Matěji Šredrovi hospodařila na statku vdova Zálomová, když její muž zemřel. Po Petru Hanzlovi převzal hospodářství Jan Slezák, po Andresu Zicherovi Jan Šoltys. U Masku zůstal statek v rodině, hospodařil na něm Jakub Mašek. Podobně to dopadlo u Václava Pálka, který převzal hospodářství po svém jmenovci Šimonovi. Další Pálek, tentokrát Šimon, obhospodařoval bývalý grunt Jiřího Hamoty. Bývalý pustý statek Jiřího Evančického si rozdělili Václav Mašek a Mikuláš Křikava, u něhož ještě bydleli Kristián Gerstner a Krištof Černý. V "Purgrechtní knize" z r. 1655, fol. 113 se poprvé objevuje jméno rodu Švarců (Schwarz) na statku v Drozdově. Jeho předchůdce Václav Vacek, o němž se píše, že byl velice nedbalý, pole osíval jen z polovice, dluhy dělal jak u panství, tak i jinde. Z té příčiny byl z gruntu propuštěn a na jeho místo vrchnost dosadila Šimona Švarce. Po 301eté válce patřil Drozdov k Točníku. Točnícké panství patřilo císaři a spadaly pod něj ještě vesnice: Točník, Žebrák, Bzová, 20 čísel z Březové, Třenice, Cerhovice, Sedlec, Chlustina, Bavoryně, Chodouň, Zdice, Hředle. V každé obci jmenovala vrchnost rychtáře, který bděl nad pořádkem, ohlašoval robotu, prováděl rozkazy vrchnosti. Odznakem jeho úřadu bylo rychtářské právo. V r. 1708 prodává kapitula u sv. Víta Drozdov, Rpety, Kotopeky, ale není znám kupec. Pořádek do evidence obyvatel vneslo očíslování jednotlivých stavení popisnými šišly v r. 1771. V té době se velmi opatrně udělovalo domovské právo. Vždycky se přihlíželo k tomu, aby žadatel o ně měl tolik majetku, že mohl uživit rodinu. V Cerhovicích se v 18. stol. zavedla taxa 20 zlatých za udělení domovského práva. V menších obcích (Drozdov apod.) se udělovalo zdarma, ale platilo, že se sluší, aby žadatel po kladném vyřízení žádosti zaplatil máz piva. Na samém začátku 19. stol. v r. 1804 pojala obecní rada na svou dobu úžasný nápad, že založí pamětní knihu, kam se budou zapisovat všechny důležité okamžiky ze života obce. Dochoval se ozdobný úvodní list s tímto textem: "Pamětní kniha obce Drozdov, které se nalézají rozličné pamětihodné věci, jenž do této knihy od slova k slovu vtáhnuté jsou, bychom jak my sousedé, tak naši postupcové při obci jistou a neomylnou památku zachovanou měli. Založena nákladem cele slovutné a počestné obce Drozdovské za časů Martina Mottla rychtáře, Jána Škrdlanta staršího obce a Jána Šoltysa, končela roku 1804. Bohužel, zůstalo jen u záměru, který se v tehdejších podmínkách nepodařilo dovést do konce. Přesto se v rozmezí let 1814 až 1846 dovídáme z pamětní knihy některé zajímavé údaje. Např. o vysvěcení kapličky 16. května 1817. Tato kaplička dodnes zdobí