V poutní kapli Narození Panny Marie je již instalována zvonkohra, která byla pořízena v rámci probíhající sbírky uskutečněné městem Česká Kamenice, a tak si můžeme vychutnávat melodie, které zvonkohra nabízí a to vždy v 10.00, 12.00, 16.00, 18.00 a 21.00 hodin, zvonkohra také odbíjí vždy celé hodiny.

Hledat firmy v obci Česká Kamenice, ulice 5. května
Můžete zadat název firmy, IČ, nebo popis činnosti. Zkuste například restaurace.
přidat firmu
Firmy v obci Česká Kamenice, ulice 5. května
Historie obce Česká Kamenice celá historie

Město Česká Kamenice bylo založeno na křižovatce dvou zemských stezek, tzv. „české cesty“ a „lužické cesty“, patrně v prostoru staršího slovanského osídlení někdy v sedmdesátých letech 13.století za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253 – 1278), kdy vrcholí kolonizace zdejšího kraje hlavně osadníky ze sousedního Saska. Z dalšího, avšak nejistého dokladu ve formulářové sbírce z počátku 14.století od Zdeňka z Třebíče, můžeme usuzovat na existenci města v době vlády krále Václava II. (1278 – 1305). Král ve zmíněné listině žádá kamenické měšťany, aby zlepšili městská opevnění města Kamenice – Kemnitz:

„… aby město naše Kamenice bylo pevněji obehnáno valem a příkopem, příkop kolem města samého dáme zřídit vlastním nákladem, a měšťané téhož města ode dna samého příkopu až po rovinu země z té strany, která jest bližší městské zdi to, co se lidově nazývá parkán, udělají kolem dokola. Pročež, aby tím lépe mohli prodávati své výrobky, měšťanům těm povolujeme svobodu na pět let, aby od přítomného dne až do délky pěti let souvisle počítaných titíž měšťané od břemene vší daně, berně nebo odhadu jejího byli svobodni a prosti …“.

Jedná se však o listinu nedatovanou a navíc dochovanou u autora, který si jména osob a míst často vymýšlel a za hodnověrný doklad o existenci města v době Václavově ji tedy nelze považovat. O tuto listinu se dříve opírali autoři jako např. Karl Linke a jiní. Další výklad o vzniku města, se kterým vystoupil archivář Břetislav Chlebníček z České Kamenice, klade jeho založení každopádně před rok 1283. Tento výklad se zakládá na hypotéze, že v listině z roku 1283 je nejmenovaným městem, patřícím ke správnímu obvodu hradu Ostrý (Scharfenstein) u Benešova nad Ploučnicí, míněna právě Česká Kamenice. Uvedeného roku byl král Václav II. zproštěn Rudolfem Habsburským povinnosti dát Šarfenštejn a město (Scharfenstein et civitatem) jako zástavu Otovi Braniborskému, k čemuž se předtím pod nátlakem zavázal. S největší pravděpodobností se však údaj týká města Benešova, a to pro jeho blízkost k hradu. Že je zde míněna Kamenice však s jistotou vyloučit nelze, neboť také Kamenice územněsprávně příslušela k hradu Ostrý.

Většina autorů se však shoduje v tom, že Kamenice byla založena na královském zboží, a to před rokem 1283. Již onoho roku však král Václav II. udělil panu Janu z Michalovic za prokázané služby a na přímluvu přátel lénem hrady Velešín, Ostrý a Děvín s městy a vesnicemi k nim příslušejícími, tedy snad i s městem Kamenicí. Za to se pán z Michalovic zavázal svému králi Václavovi a jeho dědicům slibem věrných služeb za sebe i za své dědice a potomky. Město bylo založeno v pravidelném půdorysu kolem čtverhranného náměstí pod kostelem sv.Jakuba Většího. V prostoru vymezeném městskou zdí se údajně nacházelo 66 právovárečných městišť, lázeň, farní kostel se hřbitovem a snad také škola, ke které se pojí zmínka z roku 1416. Tehdejší vlastník panství, příslušník mocného severočeského rodu, Hynek Berka z Dubé a na Hohnštejně, nechal v kostele denně odzpívat Salve Regina – Zdrávas Královno. Při té příležitosti je vedle faráře a jeho 2 kaplanů zmíněn jistý učitel (Lehrer).

První výslovná zmínka písemných pramenů o městě Kamenici děje se až roku 1352. Naše město je zde uvedeno jako „Kamenycz oppidum“ – město Kamenice s farním kostelem. Údaj pochází z rejstříku tzv. papežských desátků (registra decimarum papalium), které se odváděly z hrubého výnosu obce, zejména pro církevní účely. Město Kamenice tehdy platilo desátek ve výši 9 grošů. Jenom pro srovnání: Děčín tehdy platil 30 grošů, Benešov 12 a Česká Lípa celou kopu, tj. 60 grošů.

Větší hojnosti písemných dokladů se nám dostává ku konci 14.století, kdy pánem je tu Jan III. z Michalovic, známý též coby Michalec. Právě on vydal městu první listinné doklady. Kamenickým měšťanům potvrdil roku 1380 městskou knihu – zde se dovídáme například to, že k soudnímu okrsku města patřily vsi Horní a Dolní Kamenice, Jánská, Oleška, Srbská Kamenice, Všemily, Jetřichovice, Vysoká Lípa, Rynartice, Chřibská, Lipnice, Líska, Kunratice, Prysk, Kamenický Šenov, později Studený a Kamenická Nová Víska. Dále pak roku 1383 vydává právní dokument, kterým měšťanům přiznává právo tzv. odúmrtě. To v praxi znamenalo,

„…že zemře-li muž nebo žena ve jmenovaných městech a vesnicích bez dědiců, dědí nejbližší příbuzní, osedlí na tom panství, zůstanou-li děti, a matka se již oddělila, dědí sirotci; kdyby zemřeli před dosažením plných let, jejich příbuzní; teprve když není žádných příbuzných, dědí vrchnost“.

Roku 1394 tentýž Jan Michalec otevřeným listem prodal měšťanům jisté platy, a to za 70 kop grošů. Šlo o poplatky z lázně, pivovarní pánve a ze zboží přiváženého do města na trh – městu tím byly vydány důležité právní dokumenty, které se staly významnou právní základnou obyvatel českokamenického panství. Měšťané tak prokázali schopnost využít finanční tísně své vrchnosti, která nakonec vyústila v odprodej šarfenštejnského panství novému pánu, již zmíněnému Hynkovi Berkovi z Dubé. Stalo se tak někdy v letech 1405 – 1406. Jeho potomek Jindřich Berka z Dubé pak kolem roku 1428 panství postupuje Zikmundovi z Vartenberka, jehož rod si kamenické panství na dlouhá léta podržel. I Vartenberkové městu udělili řadu výsad a rozmnožili městské svobody. Kamenice měla za jejich vlády zřejmě solný obchod, týdenní trhy a dva výroční trhy. Roku 1492 Zikmund z Vartenberka povolil měšťanům prodávat městské pivo v okolních vesnicích. To už se však ocitáme uprostřed husitský bouří, kterými vzplanula celá země.

Kamenici nejednou navštívila husitská vojska. Traduje se zpráva, že dokonce samotný Jan Žižka z Trocnova se svým vojskem tábořil pod vrchem Sedlo/Sattelsberg, jihozápadně od města položeného. Jiné rozbroje děly se v souvislosti s ambicemi výbojných Vartenberků. Ti často vstupovali do bojů s drobnou šlechtou, se sousedními saskými knížaty a hlavně se svazem lužických měst, takzvaným „Šestiměstím“ – Bautzen, Görlitz, Zittau, Löbau, Kamenz, Lauban. Loupeživé nájezdy Vartenberků ukončila roku 1444 odvetná akce lužického spolku ve spojení s Pražany a hotovostí litoměřického kraje, kteří vypálili a pobořili města a hrady záškodníků. Ničivému požáru a boření neunikly ani domy kamenických měšťanů s kostelem sv.Jakuba. Znovu je finanční tíseň a zadluženost majitele pohnutkou k odprodeji. Obrovské panství děčínské, benešovské a kamenické pána Zikmunda II. z Vartenberka je prodáno roku 1511 panu Mikuláši Trčkovi z Lípy. Ten však panství brzy, již kolem roku 1515 prodal saským pánům ze Salhausenu, příslušníkům starobylého šlechtického rodu. Bratři Bedřich, Hans a Wolf ze Salhausenu si rozsáhlé panství dělí a benešovská s českokamenickou částí připadla Bedřichovi. Kolem roku 1536 se vdává Bedřichova dcera Anna ze Salhausenu, přičemž věnem dostává českokamenický díl. Jejím manželem se stal Prokop z Vartenberka. Panství se tak opět na dlouhou dobu dostalo do rukou Vartenberků a trvale se oddělilo od benešovského dílu, se kterým sdílelo osudy přinejmenším od konce 13.století. V držbě Vartenberků panství zůstává do roku 1614, kdy je opět pro svou zadluženost museli odprodat. Novým majitelem se stal Radslav st. Vchynský z Vchynic a Tetova, jehož rod (později se píší Kinský) si nové panství podržel, i přes zmatky třicetileté války až do správní reformy roku 1850, kdy se stará panství transformují ve velkostatky a dále jako velkostatek až do roku 1945.

Přestože na město dopadnou v různé míře hrůzy válečných let třicetileté války, ničivé požáry a zhoubné povodně, město se zdárně vyvíjí. Po ukončení války v polovině 17.století se v městské aglomeraci nachází zhruba 236 domů. Berní rula z roku 1654 udává pro Kamenici 6 domů pustých a pouze 1 dům pohořelý. O sto let později roku 1757 je to již 323 domů, k roku 1843 pak 451 domů atd. Demografické údaje rovněž svědčí o vcelku zdárném vývoji. Tak například počet obyvatel k roku 1713 čítá 1.782 duší, k roku 1843 je to již 3.215 obyvatel. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla trojí Kamenice (Horní, Dolní a město) ve 30. letech 20. století. V roce 1930 zde žilo celkem 6.637 obyvatel. Jen pro srovnání, dnes (rok 2008) ve správním území města trvale žije celkem 5.523 obyvatel. Do dalšího růstu města v 19.století také mocně zasáhl rozvoj zejména textilního a průmyslu.

O všestranný rozvoj podnikání a obchodu, o zavádění a rozšiřování řemesel, manufaktur i industriální výroby, o rozšiřování měst i vesnic, růst vzdělanosti a zlepšení sociálních podmínek poddaných se zasazovala poslední českokamenická vrchnost – rod Kinských. Za jejich správy se českokamenicko zařadilo mezi prosperující panství s vysokou hustotou osídlení. Například za Rudolfa knížete Kinského (*1802 – †1836) počíná se zpřístupňování přírodních krás panství. Od roku 1832 nechal upravovat cesty, stavět ochranné přístřešky, stezky, lávky, mosty atd. Krajina se tak pomalu začala využívat i k jiným než jen hospodářským účelům a byly tak položeny základy pozdějšího rozkvětu turistiky. Z rodu poslední držel českokamenický velkostatek Oldřich Ferdinand Kinský (*1859 – †1938), kterému byl na základě tzv. "dekretů prezidenta republiky" majetek zkonfiskován. Oldřichovi dědicové odešli roku 1940 do Argentiny.

Česká Kamenice se po všech úpravách a obohaceních z 18.století mohla řadit k reprezentativním barokním sídelním městům, přestože vzhled samotného města je spíše určován malebnou směsicí renesančních domů a patrové roubené zástavby. Jádra městských domů pocházejí vesměs ze 16.století, většinou však prodělaly úpravy na přelomu 18. a 19.století, nejvíce však teprve v 19.století. Ničivé síly válek se města téměř nedotkly a díky stagnaci v období socialismu nebylo historické město zasaženo panelovou výstavbou a patří tak k nejlépe zachovaným v severních Čechách - městská památková zóna zde byla vyhlášena v roce 1992.

MĚSTO Česká Kamenice

Náměstí Míru 219
40721 Česká Kamenice

Osoby

  • Ing. Štejnarová Hana - starostka

Kontakty