Broumov

Od majitelů Heimhausenů byly ve vsi vystavěny dva zámečky. Patrně starší je Jánský zámeček – Johanneshof, napravo od vjezdu do vsi směrem od Chodové Plané. Druhý, menší zámeček vybudovaný na jižním svahu nad údolím potoka, vděčí za své založení (kolem roku 1750) Zikmundu Heimhausenovi. Tento zámeček sloužil zároveň jako objekt lesního a báňského úřadu v období 18. a 19. stol., kdy byla v okolí Broumova těžena a zpracovávána železná a měděná ruda.

První zmínky o železné huti pocházejí z r. 1749, později byla rozšířena o válcovnu plechu a r. 1841 o drátovnu, která zásobovala svými výrobky nejen Prahu, Plzeň, ale i Polsko a německé trhy. Provoz vysoké pece byl zastaven r. 1867, likvidace drátovny následovala r. 1870.

Na tuto průkopnickou činnost dosud upomínají zříceniny starého hamru v údolí i socha sv. Víta – patrona měditepců před zámečkem.

Svojí architekturou osobitý kostelík sv. Anny byl za podpory vrchnosti vystavěn v letech 1929 -1931. Před kostelem je symbolický hřbitov německých vojáků ze 2. světové války.

V lesích mezi Broumovem a Jalovým Dvorem jsou patrné lomy, v nichž místní lidoví kameníci pracovali na svých užitkových a uměleckých dílech.

Vzpomínka na Josefa Mináře

Josef Minář vykonával službu v oblasti Broumova jako respicient finanční stráže. Při plnění služebních povinností byl ještě před začátkem II. světové války jednou z prvních obětí nastupujícího fašismu v Čechách. Dne 27. září 1938 byl ve věku 30 let postřelen a ubit při obraně místního úřadu finanční stráže v Broumově.

K dokreslení pohnuté atmosféry té doby zde uvádíme úryvek z knihy Jindřicha Marka, Smrt v celním pásmu (vydal Svět křídel, 2000), str. 36 – 38.

Cílem útoku početného henleinovského oddílu Freikorpsu, který údajně vedl nadporučík čs. armády v záloze henleinovec Schneider, byly budovy celního úřadu, oddělení FS a polní stanoviště místní jednotky SOS. Na třech místech v obci se tak postupně rozpoutaly přestřelky. První úspěch zaznamenali útočníci při útoku na bojové stanoviště SOS.

Osmnáctičlenná jednotka SOS byla sice na poslední chvíli varována výstražným systémem z ostnatého drátu a plechovek kolem stanoviště, ale to již byl proti ní vržen ruční granát a mnohonásobná přesila začala za plné palby obkličovat broumovské družstvo SOS. To, když mu po pouhých třech výstřelech nečekaně selhal lehký kulomet, se bojem stáhlo do Kyjova.

Ve stejnou dobu již další skupiny Freikorpsu útočily na západním okraji obce na budovu celního úřadu, kterou bránili se dvěma vojáky respicient Josef Minář a dozorce Rudolf Říha, a na opačné straně obce proti oddělení FS, jehož posádku tvořili pouze správce oddělení vrchní respicient Josef Kopfstein a dozorce Jan Brabec.

Při útoku proti budově oddělení FS byl střepinami granátu zraněn vrchní respicient Kopfstein. Celnice se zatím bránila beze ztrát. Dozorci Říhovi se navíc podařilo na počátku boje se dovolat pro posilu do Chodové Plané. Ta sice překvapivě asi po třiceti minutách dorazila i s obrněným autem, ale za tuto velice krátkou dobu se zatím odehrála před broumovskou celnicí jedna z dalších tragedií rozbouřeného pohraničí oněch dní.

Místní henleinovci dokázali, že jejich věčné čmárání hákových křížů na silnici a po stromech, časté schůze a tajné porady pod vedením lesního Schneidera či hnojení pole tak, aby vzrůstající obilí rychleji rostlo ve tvaru hákového kříže (!), nebyly jen bezzubým provokováním a vzýváním vítězství nacismu. Chtěli se pro ně angažovat nesmlouvavým bojem s hrstkou broumovských hraničářů. Boj u celnice sílil. Její posádka netušila, že se již posila blíží. Respicient Minář vyskakuje z okna a pokouší se přeběhnout přes silnici. Zbytek posádky se již o stejnou akci nepokusí, protože se Minář dostal na mušku jednomu z ukrytých střelců, kteří dosud nezasáhli do boje.

Padá zasažen na silnici s průstřelem plic. Umírajícího henleinovci záhy dobíjí pažbami, ačkoliv je přihlížející ženy z obce upozorňují na to, že raněný respicient je otcem čtyřleté dcery a ročního syna. Pro nacistické fanatiky, ještě před nedávnem obyčejné venkovany, to však nic neznamená. Síla hnědého jedu v jejich myšlení je mocnější. Bez váhání se mění z „bojovníků za svobodu sudetských Němců“ v obyčejné sprosté vrahy…

Po příjezdu vojenského oddílu jejich bojovnost a hrdinství však rychle opadne a uprchnou za hranice. Na silnici poblíž rozstřílené celnice ponechají svou oběť – třicetiletého respicienta čs. finanční stráže Josefa Mináře. Kdysi chodská hranice má tak po staletích opět svého mrtvého obránce…