Borovnice

(z diplomové práce Kristiny Holmové)

Prvními známými držiteli vsi Borovnice byli Sudličkové z Borovnice. Z nich se jako první připomíná r. 1341 Václav Záruba Sudlička z Borovnice, který dlouhá léta vedl drobnou válku na ochranu hranic svého statku s vlastníky potštejnského panství Ješkem a Čeňkem, syny Mikuláše z Potštejna. Roku 1480 držel Borovnici Matěj Sudlička z Borovnice, který byl současně hejtmanem hradu Litic. Ten prodal r. 1487 Borovnici Benešovi z Vartenberka. Počátkem 16. století držela ves Kateřina z Pernštejna, která ji r. 1530 prodala Václavu Okrouhlickému z Kněnic. Při této příležitosti se poprvé připomíná i tvrz. V r. 1587 přinesla ves s tvrzí Kateřina Okrouhlická z Kněnic věnem svému manželovi Janu staršímu Kapounovi ze Svojkova. Avšak již v r. 1597 byl jeho syn z prvního manželství Václav mladší ze Svojkova nucen Borovnici prodat Janu Štosovi z Kounic. Ale i jeho synové Budivoj, Jiřík, Jan Přech a Adam Mikuláš museli nepatrný statek, který již nešel více dělit, r. 1617 prodat Janu mladšímu z Bubna a na Závrší, pozdějšímu generálu stavovské jízdy. Tehdy se také tvrz v Borovnici připomíná naposledy. Borovnice byla dále ve vlastnictví Rudolfa Zejdlice ze Šenfeldu, Albrechta z Valdštejna, Vincenta Muschingera z Gumpendorfu, Marty ze Seretheimu a Matěje Adama z Bloenštejna.

Jak tvrz vypadala a kdo ji postavil, není známo. Víme jen, že se na východní straně přimykala k hospodářskému dvoru a tvořila s ním zřejmě jeden obranný systém. Tvrz a dvůr byly na severní a západní straně obehnány vodním příkopem, na jihu chráněny potokem. Na východě dosahoval až ke dvoru tzv. Větší rybník, existující dodnes, který zároveň napájel vodní příkop. Stará nepohodlná tvrz, která byla správním střediskem panství o 10 vesnicích, byla v polovině 17. století opuštěna a zanikla. Nový majitel tvrze Jan Petr Hoberk, který Borovnici zdědil po manželce, přesídlil do nového zámku, vybudovaného naproti staré tvrzi, která stála na místě dnešního domu č.10. Její zbytky byly zbořeny r. 1973.

(Brodík 2003/2)

Borovnický zámeček stál na místě původní borovnické tvrze, která je prameny poprvé připomínána až roku 1530, ale jistě vznikla dříve. Vystavěna byla pravděpodobně již na začátku 14. století, ale o její stavební podobě a kým byla postavena nevíme nic. Stávala při západním okraji poplužního dvora. Po roce 1617 nejspíše zpustla, protože tehdy se připomíná naposledy. Jako náhrada za zpustlou tvrz byl ve 2.pol. 17. století postaven nový barokní zámek. Za jeho stavitele je považován Jan Petr Hoberk, držitel Borovnice v letech 1653 – 88. Zámek stával severně od bývalé tvrze. Byla to přízemní obdélná stavba, krytá mohutnou sedlovou střechou s raně barokním štítem, ozdobeným piniovou šiškou ve vrcholu a koulemi po stranách. Zámecká budova sloužila jako sídlo majitelů až do roku 1705. Od té doby byla využívána jako obydlí správce dvora a jeho zaměstnanců, později byl zámek využíván jako administrativní budova JZD.

Roku 1972 byl, namísto nutné opravy, beze zbytku zbořen. Jeho místo dnes zaujímá zahrada patřící k domu čp. 39. K zámku patřil dvůr, jehož některé části zůstaly zachovány. (foto)

(z diplomové práce Kristiny Holmové)

Zámek v Borovnici postavil v polovině 17. století pravděpodobně Jan Petr Hoberk z Hennersdorfu, manžel vdovy po Matěji Adamovi z Bloenštejna Maxmiliány Lukavské z Lukavice. Byla to barokní budova, stavebně nikterak významná, stojící před vjezdem do dvora, dříve sídla JZD Borovnice. Současně se zámkem byl na severní straně dvora vybudován velký barokní špýchar, který se dochoval dodnes.

Jan Petr Hoberk prodal v roce 1688 Borovnici ovdovělé hraběnce Terezii Eleonoře Ugarte. Po ní zdědila zámek roku 1705 její dcera Marie Maxmiliána, provdaná za hraběte Františka Karla Zárubu z Hustířan. V té době došlo asi k přestavbě zámku. V držení Zárubů zůstala Borovnice až do roku 1744, kdy rod Josefem Antonínem vymřel po meči. Zámek se statkem zdědila téhož roku jeho dcera Marie Anna, provdaná Roggendorfová, jež je v roce 1756 prodala knížeti Františku Oldřichovi Kinskému z Vchynic. Kinští drželi Borovnici až do roku 1945.

Po roce 1945 se stal zámek majetkem MNV v Borovnici. Byly v něm umístěny úřadovny MNV a později i JZD. Nakonec sloužil jako ubytovna sezónních dělníků a v roce 1972 byl pro zchátralost zbořen.

(Brodík 2003/1)

Místopis z r. 1936 - 37:

Počet obyvatel 303. Počet domů 68. Velikost katastru: 365 ha (role 284, luka 25, lesy 12). Vzdálenost od sídla okresu 16,4 km. Nadmořská výška 320 m. Četnická stanice Sudslava. Železniční stanice Potštejn, Choceň, Brandýs nad Orlicí. Pošta Chleny (pro Homoli Potštejn). Škola Malá Lhota, fara Chleny. Hřbitov Malá Lhota - Homole. Daňová základna 4.000,- Kč. Přirážky obecní 200 %.

Starosta obce František Kaplan. Členové obecního zastupitelstva: Josef Dostál, Josef Bezdíček, Josef Hájek, Václav Vávra, Jindřich Myšák, Jan Hrobař, Jindřich Marek, František Bednář, Josef Kubíček, Jaroslav Müller, František Fajfr.

Hostince: Josefa Hubálka, Marie Voglové (náj. František Komárek), Boženy Vondráčkové v osadě Homoli.

Název obce vznikl asi od borů, stromoví, jehož bývalo v okolí hojnost. Borovnice se připomíná již v roce 980, kdy patřila tvrz a zboží borovnické s příslušenstvím knížatům Slavníkovcům, pak Vršovcům. Když za Svatopluka roku 1108 i rod Vršovců byl vyhuben, připadla Borovnice ke knížecí honoře, ale záhy dostala se k Sedleckému klášteru.

Roku 1174 byla Borovnice v držení Drslaviců z Potštejna, kterým patřily na Hradecku Borovnice, Chleny, Svídnice, Přestavlky, Homole, Vrchovina, Skrovnice, Sudslava, Skořenice a Běstovice.

Poněvadž roku 1316 při nastalém boji mezi králem Janem a stranou Jindřicha z Lipé přidržel se Mikuláš Drslavic strany královské, vytáhlo vojsko panské proti němu a vypálilo jemu všechny menší hrady a tvrze, mezi nimi i Borovnici.

Roku 1341 seděl na Borovnici Václav Záruba Sudlička z Borovnice, který měl krvavé spory o hranice se syny Mikulášovými Ježkem a Čeňkem, později s levobočky Janem a Mikulášem. Zemřel roku 1375 a není známo, zůstal-li po něm potomek nebo ne.

Během válek husitských nebylo stálého držitele na Borovnici. V těchto dobách vytlačoval jeden druhého a poněvadž biskup Litomyšlský Jan Železný se svými spojenci nebo jeho ukrutný hejtman Martin Brázda, neustále činili k Liticům, Žampachu, Potštejnu výpady, byla Borovnice vypálena a rozmetána. Zůstala několikráte pustou, bez majitele. Když ze sutin povstala, stihl ji podobný osud roku 1470. Když totiž uherský král Matěj Korvin s vojskem do Čech vpadl, nezůstala ani Borovnice ušetřena.

(Brodík 2004/9)

V Borovnici na okraji návsi stával malý zámek, postavený v 16. století jako tvrz, kterou před Bílou Horou vlastnili i Kounicové. Poté byl mezi majiteli Albrecht z Valdštejna a od roku 1688 zde přebývala vdova Terezie Eleonora hraběnka z Ugarte a Žďáru. Kosina píše ve své knížce o Homoli, že budova byla malá a vlhká a připomínala větší selskou usedlost. Pro svůj špatný stav byla v roce 1957 zbořena a zbyly již jen velké hospodářské budovy. Pověst praví, že hraběnka vyjížděla na obhlídku stavby Homole, které zasvětila většinu svého jmění a námahy, koňmo nahoru i dolů po schodech a její duch jezdí v noci dodnes.