Náměšť nad Oslavou

První zmínka o Náměšti pochází z roku 1234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Mezeříčských z Lomnice. Toto období připomíná dnes jen okrouhlá věž z lomového kamene v západní části zámeckého areálu. Roku 1304, během tažení rakouských a uherských vojsk proti Václavu II., byla Náměšť zničena kumánskými hordami. Později, v neklidných časech bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, obsadil náměšťský hrad Lipolt Krajíř z Krajku. Počátkem 15. století (r. 1408) byl hrad znovu dobyt a značně pobořen Lackem z Kravař. Za husitských válek jeho majitelé, páni z Kravař, vyznávali většinou víru podobojí, a Náměšť proto byla několikrát vydrancována vojsky císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského. V polovině l5. století získává panství významný diplomat krále Jiřího, Ctibor Tovačovský z Cimburka. Za vlády Vladislava I. je tento muž moravským zemským hejtmanem. Především jeho přičiněním se v té době na Moravě stává jediným úředním jazykem čeština. Sám proslul jako literát a především právník, vykládající zemské právo v tzv. Knize Tovačovské.

L.P. 1481 se Náměšť dostává znovu do vlastnictví Mezeříčských z Lomnice. Václav z Lomnice pak na zámku zřizuje tiskárnu. Mezi jiným je zde r. 1533 vytištěno zásadní dílo, totiž první česká gramatika Beneše Optáta z Telče a Petra Gzela z Prahy. V roce 1563 získává Náměšť Jan starší ze Žerotína, jehož mocný rod zasáhl do dějin tohoto sídla rozhodujícím způsobem. Na místě původního hradu staví Jan rozsáhlý renesanční zámek. Podporuje rovněž vzdělanost českých bratří a dává převézt jejich tiskárnu z Ivančic do nedalekých Kralic, kde je posléze vytištěna proslulá Bible kralická. Janův nástupce Karel starší ze Žerotína, hlava nekatolických stavů na Moravě a politik evropského formátu, volí po bitvě na Bílé hoře exil a celé panství prodává r. 1628 svému švagrovi Albrechtu z Valdštejna. Ten se ho ale rychle zbavuje. Novým majitelem se stává Jan Křtitel z Verdenberka, na jehož žádost povýšil císař Ferdinand II. Náměšť na městečko a udělil jí městský znak. Rod hrabat z Verdenberka držel panství až do roku l733, kdy vymřel Janem Filipem. Poté Náměšť krátce patřila Václavu z Enkenvoirtu a hrabatům z Kunfštejna, až roku 1752 koupil celé panství Bedřich Vilém Haugvic, významný stoupenec osvícenského absolutismu a státník ve službách císařovny Marie Terezie.

V létě r. 1759 vypukl v městečku ničivý požár, při němž vyhořela radnice a další obydlí se stodolami a chlévy. V témže roce založil Bedřich Vilém v Náměšti kapucínský klášter. Když jej později císař Josef II. zrušil, byla v jeho prostorách r. 1795 zřízena manufaktura na výrobu látek. Tato skutečnost výrazně ovlivnila rozvoj obce. Náměšť, kde žilo koncem 18. století pár stovek lidí, dosáhla v době největšího rozmachu výroby (1869) počtu 3.064 obyvatel. Na přelomu 19. a 20. století klesl ovšem tento stav zhruba o jednu polovinu.

Náměšťské panství zasáhla v roce 1821 i poslední robotní vzpora. Ale Náměšť sama, sídlo panských úřadů, se k okolním vsím nepřipojila. Z držitelů panství vynikl v této době především Jindřich Vilém Haugvic (1770 - 1842). Byl to vzdělaný šlechtic osvícenské éry, jehož doménou se byla hudba. Založil zámeckou kapelu a přijetí do služby podmínil znalostí zpěvu nebo hry na hudební nástroj. Nadané jedince dával hrabě školit ve Vídni, a tak neměla náměšťská zámecká kapela ve své době na Moravě skutečně vážnou konkurenci. Jindřich Vilém udržoval úzký kontakt s vídeňským hudebním světem a osobně se znal s řadou významných skladatelů, jakými byli Gluck nebo Salieri. Karel Vilém Haugwitz, který převzal panství po svém otci v roce 1834, byl přítelem Johana Strausse a sám rovněž úspěšně komponoval. Dokladem "zlatého věku" hudebního života na náměšťském zámku je i stavba empírového letohrádku v nedalekém jinošovském Schönwaldu, kam hrabě v třicátých letech (minulého století) přenesl scénu divadelních a hudebních produkcí. Svědkem kulturních zájmů Haugviců je také každý z více než 16 000 svazků barokní knihovny, která byla zřízena ve třetí čtvrtině 18. století a je důstojnou nástupkyní renesanční knihovny Žerotínů. Dnes je v ní uchována rovněž šestidílná Bible kralická.

Důležitým byl pro Náměšť rok 1850. Tehdy se stala sídlem okresního soudu, berního úřadu a dalších institucí. V roce 1886 se městečko napojilo na železniční trať Brno-Jihlava. Do té doby projížděla Náměšť pouze pošta z Třebíče, která ovšem přepravovala i cestující. Projížděla Náměští třikrát denně a koně přepřahala u zájezdního hostince naproti kostelu sv. Jana Křtitele. Jezdila pouze do Zastávky. Tam byla stanice tzv. "Rosické dráhy" a tam se rovněž přestupovalo na železnici.

Po celé 19. století byla Náměšť zcela v německých rukou. U soudu se sice jednalo i česky, ale písemné materiály byly vyřizovány pouze německy. Jediný český spolek představovala "Beseda". České ujednání na radnici se datuje až od roku l893. Celkově klidné období konce minulého a počátku tohoto století byla přerušena až první světovou válkou. Není bez zajímavosti, že Ferdinand d´ Este odjel do Sarajeva z náměšťského panství, kde byl hostem. Roku 1923 byla Náměšť povýšena na město. Jeho prvním čestným občanem se stal prezident republiky T. G. Masaryk.

I když se od té doby Náměšť nad Oslavou proměnila a získala nové dominanty, přece je to stále tatáž zámecká věž vetknutá do mraků, co okouzlí snad každého, kdo město navštíví. Stejně je jím i barokní most. Projděte se po mostě, zatančete si mezi jeho sochami, pobuďte, dokud se nerozzáří lucerny. Jistě se rádi vrátíte...